"Předsevzetí" pro rok 2018

Jelikož jsem člověk, který rád plánuje, a k plánům patří cíle, většinou si na začátku roku, pak i na začátku měsíce nějaké ty cíle dám. Snažím se dávat si takové roční cíle,  které jdou poté snadno rozplánovat do měsíců, a já je tak můžu snáze plnit. V názvu článku jsem si předsevzetí dala do uvozovek z jediného prostého důvodu. Pokud někomu řeknete, že jste si dali nějaká novoroční předsevzetí, každý hned reaguje: "Jo, jasně. To známe. Už během ledna nebudeš vědět, co sis předsevzala." Proto mám radši slovo plány.
Když se ohlédnu za minulým rokem, hodnotím ho rozhodně pozitivně. Byl náročný, to bezpochyby, ale byl plný zážitků, výzev a nových zkušeností. Stačila jsem se vdát, naplánovat bydlení, vzít hypotéku a začít stavět vysněné bydlení.
Pojďme se tedy podívat, jaké plány mám na rok 2018.

1. Dostavět dům a přestěhovat se

Celý minulý rok jsme se věnovali možnosti vyplnění našeho snu - stavby domku. Což se nakonec povedlo a na konci listopadu jsme začali se stavbou. Termín dokončení by měl být koncem května. Už se nemůžeme dočkat :)

2. Dokončit VŠ 

Druhá věc, na kterou se v tomhle roce těším. Až budu moct říct, že už je tomu studiu konec. Popravdě kombinace práce, studia, osobního života a zájmů už mi dost leze na mozek. Naštěstí mi zbývá už jen diplomka a státnice ("už jen").

3. Přečíst 50 knih

Minulý rok jsem ve svých plánech měla zvládnout čtenářskou výzvu. Letos jsem to tam záměrně nedala, jelikož je to první rok, co se mi čtenářská výzva moc nelíbí. Takže si moc nejsem jistá, zda ji dokončím. Minulý rok jsem ale přečetla celkem 42 knih. Letos bych to chtěla, i přes státnice a diplomku, překonat a dát 50 knih za rok.

4. Více relaxovat a starat se o sebe

Určitě to znáte. Při všech povinnostech, práci a starosti o druhé je velice těžké najít si čas pro sebe. Minulý rok se mi mnohdy stalo, že jsem si uvědomila, že nemůžu zvládat vše (většinou až skoro u dna svých sil). Člověk, i když je perfekcionista, si musí uvědomit, že vše perfektní být nemůže.

5. Více pít (alespoň 2 litry/den)

S tímhle mám už od malička problém. Babička by mohla vyprávět. Většinou zapomínám dopoledne pít, zejména v práci, pak odpoledne a večer se to snažím dohánět. Chci si hlídat, že budu pít po celý den. Uvědomuji si, jak je to důležité (nejen kvůli pozdějšímu odpolednímu bolehlavu).

6. Psát stále blog

Nepíšu blog ani tak kvůli jiným jako kvůli sobě. Je to pro mě způsob relaxu, možnost dělat něco, co mě baví. A taky si myslím, že v budoucnu ocením, že si budu moci nějaké své dřívější články přečíst a zavzpomínat si.

7. Pečlivě zapisovat One line a day

One line a day je zápisník, do kterého si po dobu pěti let každý den zapíšete pár řádků ze svého dne. Já už si tento zápisník vedu od minulého března. Moc se těším, až pojedu další roky a budu si moci číst, co jsem dělala přesně ten den před rokem. A jednou si budu moct prolistovat celým zápisníkem. Jen se k tomu donutit to zapisovat.
Můžete se na něj podívat zde.

8. Více se hýbat

Myslím, že tenhle plán má snad každý druhý. Asi vyloženě neplánuji začít chodit do posilovny, začít běhat, ale spíš více chodit na procházky a sem tam si zajít zaplavat.

9. Zlepšit time-management a tolik věcí neodkládat

Když má člověk hodně aktivit, potřebuje si svůj čas dobře naplánovat, aby vše stíhal. Já neustále bojuji s nedostatkem času (asi jako miliony dalších lidí). Cítím ale, že každý rok jsem v tom lepší a lepší. Dokážu si už určit priority a vím, že není v mých silách zvládnout vše. Tak ať je tento rok zase o kus v tomto ohledu lepší. No, chronické odkládání je kapitola sama o sobě. Taky se vám občas tak moc nechce konečně zavolat a objednat se k tomu doktorovi? Nebo skočit na tu poštu? A vy to odkládáte a odkládáte. Den za dnem, týden za týdnem.

10. Netahat práci domů

Tenhle bod je pro mne opravdu důležitý. Jelikož jsem učitelka, spoustu mé práce nespočívá jen v odučených hodinách, ale zejména v opravách a přípravách. Minulý rok jsem si spoustu práce tahala domů, dělala ji po večerech, víkendech a celkově si moc neodpočinula a hlavně nevyčistila hlavu. Začátkem tohoto školního roku mi moje starší kolegyně řekla, že tahat si práci domů je cesta do pekel (a k rozvodu). Snažím se z ní brát příklad a stihnout vše v práci, i kdybych tam měla zůstat déle. Teď s pololetím je to obtížnější. Přiznávám, už jsem si dokonce jedny písemky domů vzala, ale budu se snažit to omezit na minimum. Ono mi je hned o víkendu lépe. A můžu svůj čas věnovat něčemu jinému... Třeba diplomce. Jej.

Také si dáváte nějaká ta "předsevzetí"? Nebo radši vůbec neplánujete?